Před kurzem: Dostal jsem za úkol napsat novej jídelníček. Jenže to moje psaní je fakt úděsný. Než vylovím na klávesnici všechna písmenka na Dršťkovou polévku, tak už můžu skoro vydávat večeře. Bože, proč mě ten šéf nenechá jen vařit a jídelníček si nepíše sám. Jenže on je na tom borec bohužel podobně jako já - to já aspoň píšu třema prsty, on to mastí jedním. A Kačenka mi taky nepomůže, má na mě pifku, protože jsem se tuhle údajně usmíval na tu novou. No, tak si dávám předsevzetí, že s tím něco udělám, takhle to prostě dál nejde.
Po kurzu: Tak restauraci, kde mění jídelní lístek třikrát za den, to jsme tu ještě neměli. Díky psaní všemi deseti to dávám levou zadní a jelikož tam nemám ani žádný překlepy, dává to šéf rovnou na webovky. Hosti se nám jen hrnou a ty jejich komentáře pod jídelákem mě fakt baví. Stíhám jim i v rekordním čase odpovídat, což naprosto nechápou. Oni sedí u talíře, čekají na dezert, napíšou komentář, že jim hlavní jídlo chutnalo a než jim ten dezert, tak mají ode mně odpověď. Dali mi i přezdívku Píšící kuchař, tak to jsem z toho celej naměkko a možná napíšu i knihu.